Rozhovor s fyzioterapeutkou Mgr. Helenou Vomáčkovou, FTVS UK na téma „Školní aktovka-batoh a vliv na zdraví dětí“

Diskusí o školních aktovkách, jejich váze, ergonomických prvcích a vlivu na dětskou páteř najdete na internetu spousty. Výrobci školních aktovek a batohů přicházejí s ergonomickými konstrukčními řešeními. Neustále slyšíme ze všech stran, jak těžké tašky děti nosí, že odborníci doporučují tašku max. 10% váhy dítěte a jak jsou děti přetěžované. Je tomu opravdu tak? Na co se jako rodič zaměřit a jak z toho ven?

Pojďme se na tuto problematiku podívat očima odborníka, energické fyzioterapeutky, vysokoškolské pedagožky a maminky dvou školáků, Mgr. Heleny Vomáčkové. Helena Vomáčková se řadu let věnuje organizovanému cvičení předškolních dětí, vede všesportovní kroužek, stará se o malé fotbalisty, přednáší na katedře fyzioterapie Fakulty tělesné výchovy a sportu UK, publikuje, je nadšeným sportovcem a v neposlední řadě praktickou maminkou dvou kluků.

Myslíte si, jako fyzioterapeut, že je zdravotní stav současné mládeže opravdu tak špatný?

Nedokáži odhadnout, co je tím „tak opravdu špatným stavem“ myšleno, ale každopádně z letitých zkušeností s vedením lekcí všesportovní přípravy předškoláků a trénováním dětí v rámci školních kroužků a koneckonců i ze své ordinace fyzioterapeuta, mohu poznamenat, že stav pohybového aparátu dnešních školáků je zarážející. Vzpomenu-li slova jednoho z mohutných pedagogů a zakladatelů „Pražské myoskeletární školy“ pana docenta Františka Véleho 1že, „funkce tvoří orgán“ je zřetelné, jaký stav pohybového aparátu bude mít každé konkrétní dítě. Každý si můžeme sáhnout do svědomí a vyhodnotit, kolik času ze dne se aktivně hýbe. U dětí je to ještě výraznější, jejich pohybový aparát se v období růstu výrazně vyvíjí a jednoduše se bez pohybu, tedy „používání (tím je myšlena dříve zmiňovaná funkce)“ nemůže kvalitně a správně vytvářet, čili „tvořit orgán“. Bohužel tuto myšlenku potvrzuje i nedávno provedená studie Státního zdravotnického ústavu, ve které bylo zkoumáno 3500 žáků, a která poukázala na fakt, že téměř 40% školních dětí mladších 15ti let má vadné držení těla, neboli nevhodně či nesprávně zakřivené křivky zad - ať už zvýrazněné hrudní ohnutí (hrudní kyfózu), zvýšené prohnutí zad v oblasti beder (bederní lordózu), přesunuté držení hlavy a ramen, nebo dokonce skoliózu (patologické vybočení páteře do stran). Výsledkem bylo, že SZÚ vydal doporučení pravidelné pohybové aktivity a také doporučení týkající se maximální váhy školních tašek, tj. 10-15% tělesné váhy dítěte.

Důvodů špatného zdravotního stavu pohybového aparátu dětí ve školním věku je patrně řada a jistě za to může celkový životní styl dětí a málo pohybu. Co přesně lze u školních dětí pozorovat a jaké do může mít dlouhodobé dopady?

Jak jsem již uvedla, většinou se jedná o diagnózu takzvaného VDT, neboli vadné držení těla. Pod touto diagnózou si můžete představit patologie na úrovni všech částí těla, převážně ale pánve a zad. Začnu-li od podlahy, tak musím zmínit, nesprávně nebo neadekvátně se klenoucí příčnou a podélnou klenbu nohy (podélně plochá, či příčně plochá noha), nevhodnou osu dolních končetin (vbočená „X“ nebo vybočená „O“ kolena), neoptimálně postavené kyčelní klouby, pánev a na ní nasedající páteř. Samotná páteř by měla být z bočního pohledu optimálně vytvarována do dvouesovitého zakřivení, ve kterém na sebe harmonicky navazující dvě ohnutí – kyfóza (hrudní a křížová) a dvě prohnutí - lordóza (krční a bederní). A právě tyto čtyři křivky, respektive jejich tvar, délka a míra zakřivení, mohou být patologicky pozměněny, tj. jsou nevhodně dočasně „vadně“ drženy. Takto nebo podobně neoptimální zakřivení s sebou nese i změnu postavení ramenních kloubů (předsunuté anebo různě vysoko držená ramena) a změnu pozice hlavy - většinou opět předsunuté držení připomínající loutku Hurvínka. Nastane-li „vadné“ postavení páteře ze zadního pohledu, tzn., že jednotlivé obratle nejsou umístěny přesně nad sebou, ale jsou usunuty a většinou i pootočeny, jedná se o skoliózu nebo o skoliotické držení páteře.

Všechny tyto nedokonalosti držení těla, nejsou-li terapeuticky řešeny anebo hůře, jsou-li podporovány nevhodným nošení školní tašky či batohu, mohou vést k fixovaným změnám a tím pochopitelně i posléze k těžko odstranitelným změnám ve tvaru páteře spojené s dalšími pohybovými potížemi a bolestí.

Jak tomu můžeme předcházet?

Zmiňovala jsem slova pana doc. Františka Véleho, který zanechal ve svých studentech fyzioterapie zakořenit základní pravidlo, které lze aplikovat do všech sfér života a to …, že chceme-li, aby tělo a jeho jednotlivé orgány mohly správně fungovat, je třeba je používat. Ve zkratce, chceme-li ovlivňovat pohybový aparát, můžeme ho ovlivnit pouze pohybem – nejlépe pravidelným, adekvátně zatěžujícím ve vztahu ke stáří školáka a jeho schopnostem. Pochopitelně je nutno přihlédnout k činnostem, které děti v jejich věku nejčastěji během dne provádějí a to, že chodí do školy, nosí si do školy učení a jídlo a pak ve škole většinu času sedí. Podívám-li se na tyto aktivity optikou fyzioterapeuta, mohu tyto činnosti popsat takto: pohybový stereotyp chůze (případně sedu ve vozidle rodiče), stereotyp nošení břemena, stereotyp a návyky samotného sedu a manipulace s psacím náčiním a břemeny. Zní to neobvykle, ale v těchto slovech je schován i samotný výběr a správné nošení školní tašky, nenošení zbytečností do školy, které zvyšují tíhu školní tašky a v neposlední řadě i poloha těla u školní lavice, jejíž velikost by také měla být přizpůsobena k výšce a stáří školáka.

Pokud bychom se zaměřili na školní aktovky či batohy, jaký mají ty vliv na zdraví dětí a jejich záda?

Školní aktovka nebo batoh by neměly mít vliv na zdraví dětí a kvalitu postavení jejich zad. Batoh není sádrová dlaha anebo ortéza. Je-li batoh správně, nebo-li ergonomicky konstruován neměl by nikterak překážet. Budu-li konkrétní, tak všude, kde se batoh dostane do kontaktu s tělem by neměl negativně působit, tlačit, obtěžovat, …. V první řadě jsou to popruhy, neboli-nosné řemeny, které by se neměly dotýkat krku školáka, ale měly by být natolik široké a vhodně tvarované, aby umožnily optimální rozložení váhy neseného batohu na celou horní část trupu a ramen. Neopomenutelné je i nastavení jejich totožné délky, aby taška byla symetricky uložena na středu zad. Tvar a výška zadní stěny batohu by měla respektovat výšku postavy a výše popisované anatomické uspořádání křivek zad. To znamená, tam kde je hrudní ohnutí (hrudní kyfóza) by záda batohu neměla tlačit na páteř a tam, kde je prohnutí páteře (bederní lordóza) by měl být natolik vypolstrován, aby se naopak mohutnější bederní obratle mohly podílet na nesení váhy školního břemene. Což může být zajištěno, pouze v případě, že je bederní pás součástí samotného batohu. Otázkou je také samotná tíha naplněné školní tašky nebo batohu a je nutno podotknout, že váha tašky není u nás upravována ani dána žádnou normou, je pouze SZÚ doporučována maximální váha břemena rovná 10-15% tělesné hmotnosti žáka. Nosí-li děti tašky, které nelze individuálně přizpůsobit tělu školáka nebo, nosí-li příliš těžké aktovky, reagují na jejich tíhu spontánně tím, že změní postavení celého těla – nahrbí se v zádech, předsunou a zvednou ramena, vysunou hlavu vpřed a místo volného pohybu paží, který doprovází běžnou chůzi, si přidržují popruhy aktovky před tělem. V tomto případě je jen otázka času, kdy takovou tašku vztekle odhodí anebo se jejich pohybový aparát začne bránit a bude vysílat varovné signály bolesti. Nebudou-li vyslyšeny, pravděpodobně to přispěje ke vzniku či ke zhoršení vadného držení těla.

Na trhu je k dispozici řada batohů, které deklarují, že jsou ergonomické. Čeho si má tedy rodič všímat? Co naše děti ochrání před bolestí zad?

Aktuální trh je opravdu nasycen nejrůznějšími aktovkami, taškami a batohy, které se dají použít k přenášení věcí do školy. I přestože se pro prvňáčky obecně doporučují hranaté aktovky a to většinou pouze z důvodu možnosti udržení pořádku uvnitř samotné tašky, já sama jednoznačně doporučuji, školní batoh. Zásadním kritériem je pro mě totiž možnost nošení, často velmi těžkého, „školního břemene“ pohodlně a tak aby nošení „něčeho na zádech“ samo o sobě neškodilo. Z mého pohledu to může splnit pouze batoh a současně je nutno říci, že někteří výrobci školních batohů se touto problematikou pečlivě zabývají. Velmi zjednodušeně řečeno, všímají si na batozích právě konkrétních konstrukčních prvků, jejichž vliv jsem již popisovala dříve a které pomáhají správným způsobem roznést váhu batohu na záda dítěte. Proto rodiče na výběr nejvhodnějšího batohu nejsou sami. Jen musí vědět, co od školního batohu mají chtít a to znamená že, si musí všímat převážně: nosných popruhů, zádové části a možnosti upevnění batohu k tělu, tzn. bederního a prsního pásu. Ostatně stejným pohledem by se měli dívat i na batohy a batůžky, které nosí děti na svoje sportovní aktivity anebo výlety.

Jste maminkou dvou kluků, které již oba chodí do školy. Toto rodičovské dilema máte tedy za sebou? Jak jste vybírali školní batoh u vás?

Vzpomínám si, že jsem strávila vyhledáváním správného batohu dost času, měla jsem jasnou představu, ale předběhli mě prarodiče, kteří s velkou láskou a radostí dali obou mým synům postupně, tak jak stárli, k jejich 6.tým narozeninám jejich „první školní aktovky“. Popravdě řečeno, nosili je první rok, byli jako každí prvňáčkové nadšení aktovkou a penálem se stejnými obrázky … a sbírali první zkušenosti … nakonec si oba kluci postupně od druhé třídy vybrali každý svůj školní batoh, věděli totiž, že jim musí dobře posloužit a že jim musí vydržet několik let. Dala jsem jim na výběr, který jsem předtím sama předpřipravila … já jsem vybírala typ batohu, kluci si volili barvu a doplňky. Nosí školní batohy Boll. A v naší škole nejsou sami, šli příkladem jejich mladším kamarádům, zvláště těm drobnějším, kterým nesedí na zádech žádná školní aktovka.

Co byste doporučila rodičům i malým školákům?

Co bych doporučila … no … ať už pořizujete první batůžek, nebo další pro starší školáky, neztrácejte při výběru čas a koneckonců i peníze experimentováním … volte to, co za Vás léta vymýšlí jiní, to co funguje a je s rozumem a zkušeností osvědčeno.

Děkujeme za rozhovor a přejeme co nejméně dětí s bolavými zády!